Tak takhle mě pojali někteří z mých kolegů, spolužáků a přátel
(vesměs v letech 1985?1990)

Cihlář Je problém, když kvalitní autor podlehne okouzlení jinou tvorbou a tu namnoze do sebe pojme natolik, že si původní zdroj už neuvědomuje. Z těch případů do očí bijících bych připomenul plechovky od Coca-Coly P. Beneše, jež nejsou ničím jiným než opakováním Andy Warhola z 60. let..
Velíšek
Michal Cihlář, 8. 11. 1983
(vpravo Aleš Najbrt)
Peter Kováč, Rudé Právo
19. 7. 1988
Martin Velíšek, malíř
3. 1. 1990
Často jsme se spolu procházeli po nábřeží a on mi ve světle lamp recitoval ty svoje bláznivé básničky. Někdy, pozdě v noci, když otočím knoflík radiopřijímače, slyším zase ten kouzelný Benešův jazyk. Pravidelné verše se tu stýkají s veršem volným, zdánlivě náhodné rýmy nebo asonance či aliterace, vynořující se jakoby odněkud z liter, z paronomázií, slovních lapsů a klišé, oxymór i paradoxů, aby potvrdila dokazovanou dvojpólovost básníkova vidění světa, jeho živelnou a jasnou patafyziku. Paříž Miluje slovní a výtvarné hříčky a často vidí na papíře úplně jiné barvy než já.
František Skála, výtvarník a Tvrdohlavý Pařížský karikaturista
v srpnu 1990
Halina Pawlowská
Machat Jářku, znával jsem ho, však se mi před oknama nadělali nejakejch lumpáren tam u nás ve Vršovicích. Řikáte že na Kavalírce? Tam ho neznám ale to nevadí. Vzpomínám si, jak jednou... už je to hrozně dávno. Honza byl z těch klacků největší a tak jim dělal velitele. Cože Pavel? Jakej Pavel menoval se přeci Honza, mi budete povidat, vy ste si ho splet. A von teďko maluje? Ó talent to dycky míval, to sem si řikával už tenkrát, dyž sem po ňom smazával ty nápisy vo holkách na baráku. Řikalo se, že jeho rodiče taky dělaj do kumštu. A jak ste mě tady v tom domově mezi tolika dědkama vůbec našel?... Cihlář
Michal Machat, malíř
únor 1984
prof. Vladimír Komňacký, šperkař Michal Cihlář, grafik, 8. 3. 1990
Vážený a Milý Příteli Benešů Pavle!
Píšu Ti verše ostré jak Šavle!
Čtyři roky uplynuly
Tvého studia střední Školy,

jako by kámen do vody Hodil!
Nyní už Jsi posluchačem
Vysoké Školy Umprum!
Proto dej do Studia všechen Rozum!
Máš Milého a Velkého Umělce Kantora
Pravdu Dím!

Bys jemu udělal Čest! Zabývej se Tím!
A já bych chtěl říci Tobě!
Bys jako Tvůj Otec Velký Umělec vytvořil
tak Hodnotná díla Jako Jeho Balady!
By to tak bylo, nemáš proti tomu
žádné Hradby!
Pravdu jsem Ti napsal na Dlouho
Pro Vždycky! Srdečně
Joža Mrázek - Hořický
17. července 1980
Branislav
Šarm, vtip, chytrost a šikovnost ve dvou metrech výšky. A nezapomenutelná odhodlanost riskovat toto vše za lavinového nebezpečí v Krkonoších. Jenom kvůli mně.
A navíc zábavný společník na všech společně absolvovaných přednáškách.
František Branislav, duben 1962
Irena Wagnerová, malířka
Róna Cihlář
Pavličku, já que o negócio e pintar, Pinte até a tinta acabar.
Herval Pereira, brazilský úředník
Pavel je príma kamarád, až na to, že mě nikdy nevzbudí, přestože se vždy předem dohodneme.
Zdeněk Lhotský, sklář a Tvrdohlavý
Ne, Pavle, dneska ne...
Hrdý
Jaroslav Róna, malíř
28. 2. 1990 v PKOJF
Michal Cihlář
březen 1984
Jana Žemličková, grafička Michal Hrdý,
leden 1990
S Pavlem jsem se seznámil ještě za války. Jeden můj známý (ano, byl to Hemingway) mi řekl, že mě může seznámit s jedním vysoce postaveným člověkem, který by mi mohl sehnat trochu toho tuřínu na ty moje průdušky. Byl to Pavel Beneš. Když jsme se prvně viděli, hned jsme zjistili, že se známe, protože jsme oba byli členové avantgardy, která se nezapsala do podvědomí veřejnosti ani dalších lidí. Náš avantgardní kroužek Sedmasil (podle počtu Gavrilových principiálních kulek) se nezapsal do podvědomí veřejnosti zejména naším programem civilní poezie, jíž hovil zejména Pavel. Jeho mluvená poezie se nesměla lišit od běžných civilních rozhovorů lidí. Ukázka z Pavlovy civilní poezie:
M ě s t s k á civilní studentská
Kam jdeš?
Do depresa. A ty?
Já musim ještě do školy.
Tak čau.
Čau.
Komárek
Jaroslav Róna, malíř a sochař a Tvrdohlavý Vladimír Komárek, malíř
podzim 1989