Kdo neskáče, není Čech!
V tak pohnuté době! V tak pohnuté. Začalo jaro. Anebo léto? Teplota vzduchu se naprosto nečekaně přehoupla z červnových mrazíků do příjemna, ještě před týdnem se v ulicích Prahy mísily kožichy se šortkami a dnes...
Dnes máme a nemáme vládu, jednání stíhají jednání. Kdo, s kým a pro koho, to nikdo z nás nedokáže odhadnout. Je to tak napínavé! A tak k uzoufání, když dnes Topolánek a zítra už možná zase Paroubek. Snad pozítří ne Grebeníček? Pro Boha?!
Fotbal stíhá fotbal, včera jsme u obrazovek málem štěstím vypustili duši, Českou republiku stál ten mač dva vládní speciály, protože Paroubek přece nepoletí s Klausem a ani jeden z nich přece neodcestuje do Německa pravidelnou leteckou linkou! Aspoň že Topolánek chtěl jet autem, protože kdyby letěl s tím nebo oním, mohlo by se to vysvětlovat všelijak. Fotbal je totiž nejen radost, ale taky politikum. A fandění - to nás učí naše Česká televize a přiznejme si, přátelé, že kdyby nás to neučila, kde bychom dnes byli?!
Všechno je tak pohnuté a Beneš si dělá výstavu! Kdo ví, jestli právě teď nedali Francouzi (nebo-li Afrika, jak svému týmu něžně říkají sami Francouzové) gól, jakože ho asi dají... Kdo ví, co bude dál?
Když mi Pavel poslal mejlem ukázku většiny dnešní výstavy, s plakátky tak zmenšenými, že se všechny vešly na jednu jedinou stránku přílohy, poradila jsem mu (strašně ráda radím a bacha, vždycky radím dobře!), ať taky nějak pojedná heslo dnešních dnů: Kdo neskáče, není Čech!
Ale to už tam mám... odpověděl mi Pavel obratem. Musím tedy přiznat, že jsem si ještě nenechala udělat brýle se silnějšími dioptriemi, které mám předepsané. Tuhle kurze Vorrede, jak říkáme my, Češi, jsem psala bez vizuální přípravy a sama jsem zvědavá, jestli jsem se trefila. Jestli jsem tušila správně, že nám tu Pavel Beneš předloží něco ze své ironie, ze svého humoru, ze způsobu komentování doby – s nadhledem intelektuála. Slovo intelektuál nemám moc ráda, protože jsem taky asi přijala většinový názor naší společnosti, totiž že je to slovo ošklivé. Být intelektuálem v zemi, která tak miluje své fotbalisty (a hokejisty), poněkud zavání. Já naše fotbalisty a hokejisty taky miluju (a vášnivě!), ale myslím si, že by naší zemi i více lásky ke kultuře (a intelektuálům) vůbec nezaškodilo.
Včera se stalo, že titulní strany hlavních českých deníků obsadily fotografie fotbalistů a úplně z nich vytlačily politiky! Až jednou obsadí titulní strany našich deníků obrázky těch, kteří se (ve svém osobním volnu, neboť jinak by zhynuli hladem) věnují umělecké tvorbě – a ty fotografie nebudou spojené s nekrology! - budeme si moci gratulovat.
Dneska si ještě s Pavlem Benešem raději pěkně a svižně skočíme. Ať víme, kam patříme a kdo jsme!

Tereza Boučková, 13. 6. 2006.